2. Game (Melody, Draco)

.

Dešťové kapky dopadají v hustém lijáku na gotické okenice hradu. Dokonce i ve sklepení lze slyšet hučení zvenčí a praskání ohně v pochodních. Podzimní počasí přišlo do Skotska s prvním oficiálním školním dnem. V odpoledních hodinách se teplota pohybuje okolo patnácti stupňů, což je přívětivé, ale ráno je jen pár stupňů nad nulou. Prudký vítr pocitově připomíná spíše něco málo okolo deseti stupňů. Chodby hradeb jsou vyhřáté, stejně jako sklepení, které nikdy nelze cítit plísní nebo vlhkostí, právě naopak. Ve vzduchu se vznáší vcelku příjemná zemitá vůně spojená se sladkou vodou. Od velkého schodiště v zástupu štěbetající studenti míří přímo k učebně lektvarů, která se nachází vedle Slytherin Common Room. Na některé z nich zabrala černá káva nebo čaj, ale většina z nich ještě rozespale zívá. Možná to má i na svědomí to, že je čekají dvě hodiny s profesorem Snapem. Kromě zmijozelských studentů ho snad nikdo jiný nemá v oblibě a proč by? Nikdy nedal jediný důvod, aby ano. Nesnaží se o přízeň studentů, dokonce ani těch kolejních. 
Žaludek si naplnila z části v brzkých ranních hodinách, kdy Velká Síň zela téměř prázdnou. Stoly okupovala jen malá hrstka studentů. Měla k tomu dva hlavní důvody – chtěla čas sama pro sebe bez nežádané společnosti a druhá, no, trochu osobní. Vrátí se nazpět do dívčích ložnic, které sdílí s lidmi, kteří se stali jejími kamarádkami. S výjimkou jedné osoby, Pansy Parkinson. Její nejlepší kamarádkou je celkem populární Daphne Greengrass. Nádherná dívka s plavými vlasy, jasně zelené oči a velmi hubenou postavu. Jediné, co jí „škodilo“ na kráse byly chybějící ženské tvary. Původem čistokrevná. Následující Tracey Davis, které v žilách koluje kouzelnická a mudlovská krev. Hnědé vlasy ji spadají na ramena v jemných vlnách a oči mají září oříškovou barvou. Tělo má pevnější, a přesto ho umí nosit se sebejistotou a ladností. Posledním členem je Zoya Naydenova, která má kořeny z Bulharska. Její rodiče emigrovali do Anglie někdy v době, kdy jí bylo pět let. Ve tváři rozhodně můžete říct, odkud pochází. Nádherné husté hnědé vlasy jí splývají někde do poloviny zad a ve předu má ofinu. Oči jsou tmavě hnědé, připomínající hořkou čokoládu a ženské tvary jí rozhodně nechybí. V určitých partiích je plnější, což je pro ni plusovým bodem. Přejede prázdnou ložnici rychlým pohledem a uvědomí si, jak se všechny změnily. Ještě nedávno postele byly zaplněné plyšovými hračkami se sentimentálními věcmi z domova nebo nastřádané během školního roku. Teď? To, co vidí jsou moderní kousky, některé odvážlivé jiné zase méně, čarokrásná kosmetika a různé doplňky. Boty…hlavně ty boty pod postelí naskládané v řadách hned vedle těžké dřevěné truhly, které jsou přecpané k prasknutím vším, co vám vyjde na mysl. Rozhodně už nejsou děti, ale dívky se pomalu a jistě měnící se na ženy. Některé z nich rychleji než ty druhé. Zatřese hlavou, aby zahnala myšlenky a otevře skříň sdílející s Daphne. Ze své poloviny vytáhne školní uniformu a odejde do koupelny, aby se připravila na první hodinu. 
Ocitne se na chodbě sklepení, jakmile vyjde ze společenské místnosti. Slytherin školní uniforma je sice stále podle předpisů, ale upravená podle její libosti. Bílá košile má vyhrnuté rukávy někde k loktům a první tři knoflíčky ve výstřihu rozepnuté. Kravata v kolejních barvách je upravená a zastrčená ve véčkovém svetru se zapnutými knoflíky ve středu. Černá skládaná sukně je stejná jako předešlé roky. Nechybí ji podkolenky končící těsně nad koleny. Obyčejné boty nahradily jehlové lodičky smaragdové barvy, což přidává na délce nohou. Je na svůj věk poměrně vysoká, koneckonců to má společného se svým dvojčetem. Na levém kotníku se houpe stříbrný přívěsek a v uších jsou vsazeni dva svíjející se hadi s tmavě zelenými oči v podobě kamínků, snad emerald? Vlasy stažené smaragdovou stužkou ve vysokém culíku. Podél tváře spadají dva prameny vlnitých ohnivě rezavých vlasů. Tvář nezdobí nic jiného než spoustu pih a přirozenost, jenom rty jsou zvýrazněné leskem. V neposlední řadě se na hrudi pyšní zlatý prefektský odznak. Rozhodla se, že svůj pátý rok a výše prožije jinak než ty předchozí. Do čtvrťáku byla obětí, byla tou, která by patřila raději ke Gryffindor, kde chodila celá její rodina. Nechce však už trpět, chce, aby všichni si byli vědomi toho, že i když je Weasley tak to neznamená, že je stejná jako ostatní. Má své vlastní přátelé, má svou hlavu a dokáže se rozhodnout mezi tím, co je dobré a špatné. Koneckonců se slavnou trojkou nikdy tolik času netrávila, jenom se vezla na vlně. V pravé ruce svírá učebnice a pomůcky k hodině. Ze všech pohledů, které ji mohly zaujmout se střetne právě s Ronovým. Jeho oči jsou přimhouřené v dloubavém a nechápavém výrazu, líce trochu rudé od vzteku. Typický Ronald. Lehce převrátí oči vzhůru, otočí se na podpatku a připojí se ke spolužákům v zástupu do učebny. 
„What the bloody hell is this, Melody?“ Zasype ji výčitkou bratr, který si drží až příliš těsnou blízkost, jako kdyby ji chtěl ochránit před divou zvěří.
„Good morning to you too, Ron.“ Odpoví jízlivě a upírá zrak před sebe. Nestojí ji momentálně za to, aby se na něj vůbec podívala. 
„Why are you bloody dressed like that? And what’s this? Are they diamonds? How could you effort something like that?“ Teď už si Ron její pozornost získá. Má obavy, že brzy mu selže srdce, protože si je jistá, že všechno na ni vyvalil ve vlně tsunami na jeden nádech. Jeho oči ji sjíždí jako nebezpečné stvoření, které se musí rychle napravit.
„Don't be ridiculous Ronald! It's a gift from Fred and George. Remember the bet they won on Quidditch World Cup last year? They invested all and it turns up that they are doing well. Actually, pretty well.“ Pokrčí u toho ledabyle rameny a zahne doleva, aby prošla dřevěnými dveřmi do výparů vznášejících lektvarů v učebně. Kotlíky jsou rozmístěné na stanovištích připravené k použití. 
„What?“ Štěkne hlasitě Ron jejím směrem až ji přinutí ucuknout. „They gave you a present? I’ve never received anything from them. I have to beg for pen even! That’s unfair. I am their brother too!“ Jeho uši s tváří jsou ruměné. Obličej se zdá být napuchlý, jako kdyby probrečel celou noc. Pihy na lících se záhadně zvýrazní. 
S prásknutím na stůl odhodí svazek knih a otočí se k němu čelem. „Because you are jealous, Ron! You want things, you beg for them and you always want something more. You are full of envy, that’s why. You are really pathetic.“ Drží hlas na konverzační úrovni a snaží se nepřitahovat pozornost, kterou si tak či onak nevyhnutelně ukradli. Alespoň těch pár lidí v jejich okolí, včetně Harryho a Hermiony, kteří se zařadili hned na stanoviště vedle nich. 
Ronovi oči jí propalují díru do hlavy a na kůži cítí tančit jeho běsnící vztek. „Yeah, that’s me. Melody Weasley’s pathetic brother. You’re fratenising with the enemy. Look at you!“ Mávne rukou tak silně div jí jednu nestřelí. Nakrčí obočí a srdce ji začne bít o něco rychleji stoupajícím adrenalinem. Nemohl si vybrat lepší chvíli na hádku, že ano?
„The enemy? It‘s my house, Ron! And my friends. Everyone in family understands so why don’t you?“  Zasyčí na něj skrz zaťaté zuby a otevře učebnici na náhodné stránce. Snaží se udržet oční kontakt někde mezi bratrem a stolem. Nechce vědět kolik lidí si vůbec všimlo jejich sourozeneckého hašteření, i když takhle by to popravdě nenazvala. Drásá ji nervy, které jsou jeho přičiněním velmi vratké. 
„And what's all that with Diggory? Why do you two snug all the bloody time? He's using you, besides he's old for you!“ I přesto, že Ron ztiší o dvě oktávy hlas, tak se jí to v ušních bubíncích odráží jako kostelní zvony. Možná jsou to i slova, které k ní promlouvá a nemá žádné zábrany, alespoň ne dnes. Semkne rty pevně do úzké linky a oči jí přímo hoří pohoršením.
„What’s got your wand in a knot? I can do whatever I want and if you don‘t shut up, you can fail in Potions for all I care.“ Věnuje mu poslední varovný pohled před tím, než se dveře od kabinetu profesora Snapea rozletí do stran a v učebně nastane hrobové ticho. Je vděčná jeho příchodu za umlčení bratra.  Bohužel, ani jeho přítomnost nedokáže zklidnit ten oheň, který se svíjí uvnitř těla a šlehá plameny do stran. Věděla, že si odnese kritiku nebo nějaké posměšky, ale ne od svého bratra. Narovná se v zádech a přejede si v ústech jazykem po zubech, aby se zocelila a nevnímala Ronovu rudou tvář vztekem a možná i skrytou sebelítostí. Snape spojí ruce vepředu a jeho mastné vlasy jako vždy spadají podél tváře. Jeho pronikavé, černé oči se zaměří na studenty, přičemž promluví klasickým, nepřátelským a odtažitým tónem, který nese tvrdost kamene. „Before we begin today's lesson, I think it appropriate to remind you that next June you will be sitting an important examination, during which you will prove how much you have learned about the composition and use of magical potions. Moronic though some of this class undoubtedly are, I expect you to scrape an 'Acceptable' in your O.W.L., or suffer my... displeasure.“ Udělá krátkou pauzu ve svém proslovu. V učebně je takové ticho, že kdyby spadl špendlík na podlahu, bylo by ho slyšet. Nadechne se zhluboka a profesor dál pokračuje. „Today we will be mixing a potion that often comes up at Ordinary Wizarding Level: The Draught of Peace, a potion to calm anxiety and soothe agitation. Be warned: If you are too heavy-handed with the ingredients you will put the drinker into a heavy and sometimes irreversible sleep, so you will need to pay close attention to what you are doing.“ Nemůže se tomu ubránit, ale je to opravdu velká ironie. Koutek rtů ucukne do strany v pobavení, protože tohle je něco, co urgentně potřebuje. Mohla by si kapku, dvě ukradnou do ampulky při čištění kotlíku, ne? Možná se sama přihlásí na laboratorního králíka. V případě, že bude moct ochutnat svůj výtvor. „Now, split in two. Wealey’s!“ Zvýší o něco hlas a jeho tiché, přesto důrazné kroky zamíří přímo k ní a Ronovi. V krku se jí objeví automaticky knedlík a Ron zase zrudne. Je si jistá, že má červené fleky po celém těle z nervozity. „Miss Weasley, I would expect something better, how disappointing from you. Maybe I should rethink your Prefect badge? We all know how your brother incompetent is.“ Snape ohrne hákový nos a vrchní ret. 
Otevře ústa, aby odpověděla, ale profesor ji znovu přeruší. „Five points from Gryffindor for taking advantage. Mr. Weasley you go to your famous friend, Potter. I want the class to see how much of failure you two are...Granger, you pair with Miss Parkinson.“ Mávne rukou a jeho černý plášť za ním zavlaje. Ani se nepodívá na nikoho ze zmíněných. Sama se neubrání jemnému drcnutí do Rona, aby držel jazyk za zuby. Dnes není ta správná doba na hádky, ne se Snapem. „Miss Weasley you will help Mr. Malfoy. He surely needs some refreshment. Now, you all begin. I want to see nothing else than excellent work." I přesto, že v hlase profesora nelze slyšet žádné pobavení, jeho oči promlouvají velmi zřetelně. Všechno, co dělá je jenom záměrem šikanovat ostatní a velmi dobře si je vědom, že Parkinson a Malfoy budou jediní, kteří z toho budou něco těžit. Poprvé od incidentu v Diagon Alley se otočí na Draca Malfoye. 
Vlny modrých odstínů se spojí v celek při vzájemném intenzivním pohledu. Krve by se do ní nedořezalo ani ostří meče samotného Godrica Gryffindor. Krev ztuhne v žilách a přemění se na karmínové safíry, které ji s těžkostí táhnou k zemi. Ramena stáhne dozadu v krátkém výdechu, jako kdyby plícím chyběl vzduch a nemohly ho polapit. Na krku cítí neviditelné chladné ruce, které svírají hrdlo lačnící po vzduchu. Myslí se víří vzpomínky na jejich poslední setkání, které vysílají mráz po páteři až k šíji. Nepřítomně sáhne po učebnicích a vykročí vpřed svému živému peklu. Všechno je jako ze zpomaleného filmu včetně odrážejících se podpatků od kamenné podlahy. Nemůže setřást hučení v uších, které s sebou přináší útržky urážek. Nemělo by to bolet, nemělo by na tom ani záležet. Přesto cítí vibraci pod kůží, přesto v samotném středu těla hoří monstrózní oheň, který chce spálit nespravedlivou nenávist vůči její osobě. Každý pohled do zářivě studánkových očích v alabastrové pleti je prokletím. „Great, this is how it's gonna be. You can start insulting me and being completely useless, standing behind while I am doing all the work. I will not let you fuck up my grade." Ruce pracují automaticky a pohybují se po pracovní ploše s ladností a přesností. Nekontroluje ampulky, ani se nedívá na štítky označující ingredience. Do základu přidá první ingredienci v podobě práškového měsíčního kamene, který změní tekutinu na zelenou, přesně podle instrukcí. Prstem pohybuje ve směru hodinových ručiček, zatímco vařečka sama od sebe následuje její pohyby. Nahlédne krátce do knihy a lektvar změní barvu na modrou, postup zopakuje s práškem měsíčního kamene a volnou rukou ukáže do strany po jeho boku. „Can you hand me the syrup of hellebore?“ Snaží se, bojuje v sobě zachovat si důstojnost a nechovat se k němu stejně, jako on k ní. Naštěstí jí na lektvarech záleží více než na jeho jedovatosti. Ovšem, těžko říct co se stane, pokud bude pokoušet její vratkou trpělivost. Ten had v ní se svíjí ve svém hnízdě a je připraven vystrčit tesáky. Je připraven držet se svou oběť a vypustit smrtící jed do těla.

V skorých ranných hodinách zíval kolosálny hrad prázdnotou. Obklopovali ho len šedivé mračná a hustý dážď, ktorý dôkladne zmyl všetko to staré a minulé, aby zanechal priestor novému, budúcemu prerásť svojou veľkoleposťou. Aby nechal to mŕtve zaniknúť a čerstvé obživnúť, dýchať. Pochmúrny, priam upršaný deň v prostriedku severných hôr Škótska nebol ničím, na čo by vracajúci sa študenti neboli už dávno zvyknutí. Na tom mieste však niečo bolo. Niečo vzrušujúce, niečo príjemné, niečo... tajomné a skryté v hlbinách Zakázaných lesov. Niečo, čo by oku diváka snáď uniklo. Oku neznámeho pustovníka ba ani nevzišlo na um. Tichá, skoro nečujná zvonková melódia sa tiahla vysokými železnými bránami opodiaľ, pomaly si nachádzajúc cestu k úzkym okeniciam kamenného zámku. Vysoké špičky ihličnanov sa s ňou pohrávali v urputnom vetre, vrieskali a pišťali narážajúc jeden do druhého v nikdy nekončiacom boji.
Ďalší školský rok na Hogwarts ešte ani nezačal a v Dracova myseľ bola už preplnená rôznymi škodoradostnými a detinskými popudmi. Avšak aj niečím iným, už menej veselým. Menej idylickým. Hlavu mladého čarodejníka ničili obavy, strach. Prejedal sa cez každučkú časť jeho mozgu ako mäsožravé larvy, zanechávajúc za sebou len hlboké čierne diery. Diery, ktoré viac nešli vyplniť ničím šťastným, keďže Draco ani nič také nepoznal. Všetko čo mal bola len tá prázdna ničota, nenaplniteľná a červivá. To však nič nemenilo na jeho správaní, postoji, spôsobu akým sa nosil prechádzajúc tými dlhými chodbami pred zrakmi ostatných čarodejníkov. Povýšený úsmev koloval na jeho tvári, ťahajúc kútiky úzkych poblednutých pier večne dohora. Akoby nebolo slov, ktoré by ho mohli zničiť, zmyť, či zhodiť z toho povýšeneckého, superiórneho ksichtu. Niesol sa tak ako bola od malička učený, zvyknutý, vštepený do každého i toho najmenšieho zmyslu. Čierny plašť s tmavozeleným lemom mu siahal takmer až pod kolená. Precízne zapravená biela košeľa vyčnievala svojím lemom a perfektne viazanou kravatou. Erb Slytherinu sa vynímal pod jeho ľavým ramenom, prilepený ako významný odznak. He belonged there. Always had and always will. 
Už neboli tými otravnými, zadubenými bábätkami, aspoň nie väčšina z nich. No jemu najbližší, jeho nasledovníci, tí, ktorých mohol viesť a ovplyvniť ako uznal za vhodné i nevhodné. Smiali sa jeho vtipom, i tím najhorším, stáli za jeho chrbtom osvojujúc si tých istých nepriateľov, tie isté obete ich šikany a hnevu. Ako plátenné bábky v nekonečnej hre rozmaznaného a neukojeného dieťaťa. Ako jeho osobné živé hračky. Len tá najlepšia elita zo všetkých. Potomkovia bývalých Smrťožrútov, bohaté deti s čistou krvou a rodinou s dôležitým postavením, menom. Avšak väčšinou úplní tupci a imbecili. 
"I am telling you, Goyle. You can read it for yourself, Potter is nothing but a filthy liar!" Hlas sa mu postupne zvyšuje ako s ráznosťou v kroku vychádza zo Slytherinských kolají smerujúc na prvú hodinu. "My father said it won´t be a long time before he gets a first class ticket to Azkaban." Natočí hlavou do strany, na moment sa obracajúc ku svojím dvom najvernejším posluhovačom, priateľom. Crabbe a Goyle nikdy nemali nejakého vlastného názoru, v ich mysliach bolo len to, čo im tam Draco vsadí - za to mu však vždycky vystačovali v robení neplechy a buzerovaní mladších študentov, najmä Muggle-borns. Keďže ani jeden z nich nedokázal pochopiť, ako sa magická škola mohla ponížiť natoľko, že brala aj takú háveď. Obyčajní mudlovia nemohli predsa nikdy splodiť plnohodnotného čarodeja. It didn´t make any sense. 
"Just like his uncle, Serius Black." Prehltne Crabbe, div že sa pri chôdzi nezadýcha a nakrčí znechutene nosom. "They probably have criminals in family." Dodá potichu, keď sa konečne pridajú do rady k ostatným študentom zašívajúcim sa do učebni na hodinu elixírov s profesorom Snapeom. Niežeby sa na to hocikto pripravoval, či tešil. Všetci vedeli, že to neustále má len jeden koniec, jeden a ten istý výsledok. Snape väčšine z nich robil zo života nočnú moru a nikdy im nedaroval absolútne nič, ani tú najmenšiu chybu, zlyhanie. 
"I wouldn´t be surprised. Not even Merlin knows how it really was with his parents..." precedí arogantne práve vo chvíli, kedy obchádza Harryho aj s Grangerovou - ďalšou urážkou tejto učebne, školy, i sveta. Nezabudne im obom hodiť otrávený pohľad, zastavujúc sa pri Potterovi o čosi dlhšie, než by sa patrilo. "Maybe it wasn´t You know who, who tried to kill him. Maybe it was his own mother." Vydýchne s úškľabkom na tvári, veľmi dobre vediac, že ho obaja mohli počuť. On chcel, aby ho počuli. Tupý smiech Goyla s Crabbeom nasleduje už len hlúpe chichotanie Pansy, ktorá zavše postávala v jeho priamom závese. Sám Draco sa tej myšlienke musel zasmiať, uchechtnúť. What a sick twist of events would that be. 
"What did you say, Malfoy!" Chlapčenský hlas, ktorý snáď získal o oktávu hrubosti cez uplynulé leto sa rozozvučí za ich chrbtami. Harry so zaťatými päsťami a červenou tvárou, div mu nepraskla a nerozletela sa na všetky strany, stál na jednom a tom istom mieste. Nepohol sa, ani o milimeter. Ich hlavy sa v sekunde obrátili k Potterovi a Hermione, ktorá tú čarodejnícku sirotu už-už chytala za rameno, ťahajúc ho preč. "Harry, calm down." Pošepne, snažiac sa ho upokojiť a neviazať na vznikajúcu situáciu žiadnu pozornosť, či neželané pohľady. "He is not worth it." Zahľadí sa Dracovi nevraživo do tváre, doslova syčiac nenávisťou a hnevom. Možno by k nemu sama prišla, keby neboli uprosted učebne. Možno by mu sama vrazila a zmyla ten povýšenecký výraz, ak by sa momentálne okolo nich nedialo to, čo sa deje. 
"You are not worth it," pretočí nad nimi obomi očami a konečne vojde dnu, rozchádzajúc sa k jednej z prázdnych lavíc, ktorú si delí spoločne s Pansy. Predtým však nezabudne dodať, len podotknúť jeden drobný, dôležitý fakt, "mudblood." Bez toho aby vydal slova, jeho ústa a jazyk potichu vyhláskujú odznak, ktorý už raz a navždy bude patriť jej. Vlepený na jej špinavom čele. Krv bola niečím, čoho sa človek nikdy nezbaví. S rozširujúcim sa úsmevom jej venuje posledný pohľad, než si vedľa pripraveného kotlíka zhodí nálož zbrusu-nových knižiek s koženým lemovaním a podpismi mnohých, slávnych kúzelníkov. And they say that money cannot buy you happiness. Well, only for a record, Draco seemed to be quite happy looking down at those books. 
"Fucking Potter and his dumb friends." Precedí už potichu a automaticky ohne spodnou perou, nikdy sa za nimi však neobracajúc. Grangerová ho odtiahla čo najďalej od hocijakého Slytherinského vplyvu, či rečí, ktoré teraz mnohí študenti mali a volali na jeho meno. Bola to zábava, skutočne. 
"Don´t be so upset, Draco. Better tell me what is your last class today! We could do something later. I haven´t seen you almost for the whole summer." Zamrnčí jeho ´takzvaná priateľka´ po jeho pravici a začne si svojvoľne prepletať prameň stredne dlhých, tmavohnedých vlasov na úzky prst. Niekedy sa s ňou nemal chuť baviť, nemal chuť nad ňou premýšľať, či márniť slová na akékoľvek odpovede. No naučil sa, že ignorovať ju bolo ešte horšie. 
"I am not in mood today, Pansy." S ťažkým výdychom a nulovým záujmom zdvihne tvár ku profesorovi Snapeovi, ktorý ako prekliaty hurikán vošiel do miestnosti plnej chechtajúcich sa študentov, a bez akéhokoľvek použitia magického prútika, ich v sekunde prinútil prehltnúť vlastné jazyky a tváriť sa, že celkom onemeli. A presne taký bol jeho vplyv, jeho obávanosť, úcta, ktorú pred ním mali z obdivu aj strachu. Čierne vlasy mu v mastných a o seba prilepených prameňoch spadúvali do očí, zakrývajúc dobrú polovicu jeho zvraštenej, otrávenej tváre. Po krátkom monológu a ´veľmi priaznivom´ úvode do nového školského roku, ktorého koniec mal všetkým priniesť jedny zo skúšok, na ktoré sa dlhý čas pripravovali, konečne započne hodinu elixírov dávajúc im rovnaké zadanie. Rovnaký lektvar, ktorý musia v priebehu dvoch hodín uvariť v spoločných kotlíkoch. Všetky ingrediencie mali naskladané v sklenených fľaškách a drobných miskách z pevného, tmavého dreva. This couldn´t be so hard. Pomyslel si sucho, otvárajúc učebnicu na príslušnej stránke a začínajúc pomaly čítať z bielo-čiernych stránok. 
Tvár sa mu zdvihne späť k profesorovi, než prejde na jedinú osobu, ktorá krv v jeho žilách dokázala variť za poslednú dobu viac, lež ktokoľvek iný. Nechápal prečo, nechcel si to nechať vysvetliť. Prefect badge? Zarazenie v jeho výraze by sa dalo krájať ako celú tú jej primitívnu skupinu zíde nechápavým pohľadom. To už v tejto škole mohol mať právomoci ktokoľvek. Why won´t they give it to such a liar as Potter? Might aswell to Granger, fucking mudblood will be keeping an eye over other students. How ridiculous. Takmer mu vyšlo spomedzi pootvorené pery, takmer si zhrozene zamumlal. No nepotreboval ďalšiu hádku a už vôbec nie so Snapeom, ktorý by žiadne sťažnosti a protivné reči študentov, rozhodne neospravedlnil, či zniesol. Nevedel ani ako. Netušil akým spôsobom a akým nevydareným výpočtom skončil práve s Wesleyovou. Sleduje ako si Pansy prenesie všetky veci a prejde cez polovicu učebne sadajúc si k Hermione a zamieňajúc sa s Harrym. A napokon? Ich pohľady sa po prvýkrát znovu stretnú. Prvýkrát od momentu, kedy jej zhodil prehnité učebnice z rúk a snažil sa hlava-nehlava uraziť celé jej trápne chudobné pokolenie. Prvýkrát späť do tých modrých očí, ktoré farbou neprestajne ladili s tou jeho, akoby snáď boli vyrazené z jedného krištáľu, z jedného kúska toho najjasnejšieho neba. 
Odvráti od nej zrak a pretočí znudene očami ako sa vedľa neho postaví a Malfoy môže opäť cítiť tú nežiadanú, nechcenú blízkosť. Už pri prvej príležitosti si ju premeral. Myslela si, že keď sa zahalí do farieb ich fakulty, niečo to zmení? Zatne zuby a automaticky si vystrie chrbát ako podľa prekliateho pravítka. "If anyone will fuck up, it will be you." Nakrčí nosom a zíde dúhovkami k tomu pozlápanému neporiadku, ktorý predstavovali jej knižky. "What is this garbage? How can anyone learn anything from this, let alone make potions?" Zvraští obočím a už-už hľadá tisíce nadávok a pomenovaní, ktoré by jej rád ušetril čo len za ten postoj, tón, ktorým si k nemu dovoľovala prehovoriť. Lenže Draco nebol hlúpy, nie až tak. Snape mu nadelil jedinečnú možnosť sa štedro uliať z hodiny a nemusieť pohnúť ba i ani malíčkom, aby dostal dobré hodnotenie. A on profesorov návrh, dar, rád príjme. Koniec koncov, i také potkany ako Wesleyovci museli mať svojho využitia, nech už bolo akékoľvek. 
S povrchným pousmiatím poodstúpi do strany, zaklapne svoju učebnicu a tvári sa, že nad niečím dôležitým báda v prázdnom priestore. Stihne si dokonca vymeniť krátky pohľad s Goylom a Crabbeom, ktorý ho pobavia svojou tupou nešikovnosťou, snáď zlyhávajúc už v prvých krokoch elixíru. Important is they´re having fun, I guess. Nakloní hlavou do boku, dostávajúc sa do hladiny, kedy červenovlasé dievča po svojej pravici ani skutočne viac nevníma. Len aby ho svojím otravným hlasom pritiahla späť. 
"What? This?" Načiahne sa po drobnej ampulke s akýmsi modrastým likvidom a zdvihne ho do úrovne vlastných očí, akoby ho snáď nejaký sirup momentálne zaujímal. "I am pretty sure you mentioned you will do all the work. Although, I am also pretty sure you messed it up already." Precedí sucho bez toho, aby vôbec nazrel do kotlíka a pristúpi k nej do blízkej, priam až pri-blízkej vzdialenosti. Snažila sa byť tak veľmi dôstojná, tak pokojná a vyrovnaná. Lenže v jeho mysli nebola ničím z toho. Ak bola niečím, tak chaosom, neporiadkom, ktorý si nevedel vysvetliť a ani ich komorné by ho snáď nezamietli pod koberec. Kútik pier sa mu našpúli do strany a telo sa týči nad tým jej, značne drobnejším. "You know..." začne nenútene, "even if you magically turned green, you still wouldn´t belong with Slytherin." Pošepne bez toho, aby ho ktokoľvek okrem nej dokázal vôbec zachytiť a ešte poslednýkrát si prejde jej róbu aj celý trápny zovňajšok očami. Jasne narážal na tie farby, na tie detaily, doplnky, ktoré na sebe nosila vo farbe, ktorá jej nikdy nemala patriť. Farbe, ktorá pre ňu mala byť zakázaná, neprípustná. Je jedno ako veľmi sa snaží, ako veľmi to chce.
Potichu vydýchne a napokon jej predsa len neochotne podá syrup of hellebore, vraziac jej ho do ruky a nespúšťajúc z nej ani na stotinu zrak. Nevšimol si ale, že ampulka sa počas celého toho manévrovania stihla otvoriť a väčšina jej obsahu začala vylievať dole po jej paži, máčajúc mu modrastou tekutinou vlastnú dlaň. "Ugh, what the..." zhrozí sa a znechutene si do jej čiernej róby začne utierať svoju ruku, nešpiniac predsa len svoje oblečenie nakoľko to nebola ani jeho chyba. Ona povedala, že to všetko spraví a nakoniec ho bude žiadať o pomoc? No tak to nie. "You ruined it, Snape won´t give us more of this shit." Precedí k nej bezočivo, schádzajúc pohľadom dole k tomu neporiadku, ktorú za tú chvíľu stihli urobiť. Porcupine quills aj s unicorn horn v prášku sedeli pokropené syrupom v miske. What only have Snape said? No heavy hand on ingredients? 

Starožitné hodiny s ciferníkem z čirého skla odbíjejí minuty k začátku hodiny, stejně jako sekundy ke ztrátě kontroly malého počtu studentů ve sklepení hradu. První den nazpět v Hogwarts a vzduch je už napuštěn rivalitou a napětím. Vyrůstat se sedmi bratry jí dalo nejenom zkušenosti, ale především fyzickou sílu. Tu použije na Ronovu paži, přičemž ho táhne k sobě, aby neudělal nějakou pitomost. I přes jeho nesouhlasný nátlak ho nepouští, nýbrž přitlačí na stisku, jako kdyby mu chtěla vytetovat vlastní záhyby prstů do kůže. Copak se za ty roky nenaučil, že ono plavovlasé monstrum a jeho gorilí nevychovaná banda si nenechá ujít každé příležitosti k urážkám? Šikaně? Netvrdí, že si nezaslouží odplatu, ale ne na očích veřejnosti. S tím přicházejí následky a to poslední, co by potřebovali je vyloučení, protože rozmazlený spratek jménem Draco Malfoy by si vždy našel cestu zpět. Nazvala by ho slizkým hadem, ale on je ještě horší. Je jako krysa, která se nedá utopit, jako šváb, kterého nelze zašlápnout. Někdy má pocit, že ani kouzla, která se nepromíjejí by nedokázala proniknout přes alabastrovou, neproniknutelnou kůží. How something so beautiful on the outside can be so rotten on the inside?
Představte si, že váš život je tak smutný, že vaše nejšťastnější vzpomínka je pouhým odrazem představivosti. Takovým životem si musí procházet chlapec, který přežil, chlapec, který stojí hned opodál a zatíná ruce v pěst. Jeho nejlepší přítel, její bratr, dvojče se snaží na denní bázi bojovat s vlastním stínem žárlivosti a chtíče uznání. A co teprve ta nejbystřejší čarodějka, jež předčila ve svém věku i samotnou Rowenu z Ravenclaw, musí naslouchat urážkám ohledně krve? Její vlastní problémy a rozpory jsou jenom nepodstatným prvkem, přesto uvnitř hrudi cítí silný nátlak. Je to jako kdyby jí kovadlina spadla na žebra a drtila hrudní koš na prach. Nemůže ji zvednout, nemůže s ní pohnout nehledě na to kolik síly použije. Tlak je definicí pro nepřejícnost. Našli jeden druhého, jsou jako mudlovské puzzle, kousky zapadající do sebe tak perfektně, tak elegantně. Vyřezané přesně do dokonalých tvarů, které se k sobě přitahují a vytváří jasný, blyštivý obraz. Obraz přátelství, lásky a rodiny. Zatímco ona tady stojí před vlastním soudem, který vznese další rozsudek. Má všechno, jenom ne domov v Hogwarts, jenom ne uznání vlastní koleje. Ví, že je to malicherné, vlastně až patetické ale ani jeden z nich neví, jaké to bylo poprvé slyšet Moudrý Klobouk. Poslal ji na rozcestí a ona se musela vydat jinou cestu než generace její rodiny. Nebylo to jednoduché tehdy, není to jednoduché ani teď, když pár kroky se přesune na opačný konec učebny. Jeho vůně přebíjí tu okolní. Tak vábivá, tak…návyková. Každý pohled na něj ji vrátí nazpět do vzpomínek druhého ročníku. Už jednou byla pod nadvládou někoho okouzlujícího, nádherného na pohled, ale prokletého uvnitř. Psala po nocích do jeho deníku, on ji ukolébával svým hadím, šarmantním hlasem. He and You - know - who have something in common and it's worrying. But is he like him? Can he do crimes so unforgivable? Nebude studovat jeho tvář či ztrácet hlavu nad teoriemi a jeho záměry. Musí se soustředit na svůj akademický úspěch, osobní úspěch a probudit tu dospívající ženu, která v ní dřímá. Odvrátí zrak od tváře dalšího zmijozelského nezmaru vedle ní a přesune pozornost na zhnědlé stránky knih, které jak si nedokázal mladík odpustit, jsou z druhé ruky. Sevře mezi zuby spodní ret a drží ho tak pevně, div ho neprokousne. „Sometimes old is better than something new. But how could you know, am I right?“ Otočí se na něj s úšklebkem na rtech. Přimhouří oči a vynutí si na okamžik jeho pohled, snad chce, aby cítil veškerý sarkasmus a pohrdání nad ubohými připomínkami. „But old jokes are not funny, you already had your say in Diagon Alley. Try harder, Malfoy.“ Hodí někde mezi ně ošuntělou a na oko jasně opotřebovanou učebnici, aby tak rozvířila prach, který ji samotnou udeří do nosu a zašimrá. Měla by být chytřejší a držet se nazpět, nereagovat na jeho slova, přesto si nemůže pomoct. Hrdost jí to nedovolí, a to by se dalo považovat za patřičného člena Gryffindor, jenomže tole je něco jiného. V tomhle je jistá prohnanost, touha dokázat, že umí hrát špinavou hru stejně jako on. Jen o něco čestněji. 
Tep se uklidní a ramena se zdvihají a klesají v klidném, pravidelném intervalu, když si uvědomí, že začátek není taková katastrofa, kterou si zpočátku představovala. Lepší, aby se držel nazpět a nedělal vůbec nic, než aby strkal své dlouhé, nešikovné prsty tam kde nemá a zničí tak úplně všechno. Nepřeje si, aby dostal uznání za její odvedenou práci, ale pokud to má být cena za to, že spolu přežijí hodiny lektvarů a oba odejdou s uspokojivou známkou, pak je schopná obětovat svou pýchu. Na závěrečných zkouškách to nic nezmění a pokud je neudělá, pak s velkou radostí vstoupí do dalšího ročníku s myšlenkou, že s ním nemusí sdílet společné hodiny. Raději by seděla v lavici s Protivou a naslouchala jeho fňukání a nechala se napálit žerty. Avšak, jak to bývá? Ve chvíli, kdy si myslíte, že se vám daří se život rozhodne vám dát facku, abyste se probudili. Tu ucítí ve tváři jako nečekanou ránu, když promluví. „Yes, that.“ Procedí skrz zaťaté zuby a natáhne se volnou rukou po ampulce, zatímco druhou se snaží ukočírovat míchání lektvaru, který pomalu začne nabývat nádechu růžové, požadované barvy. „We are running out of time, so shut up and give me the damn thing. Can you be useful at least once in your life?“ Není v jejím úmyslu ho urážet nebo rozvířit plameny ohně, ale pokud jde i o její reputaci, její vzrůst na učebním žebříku, pak se nebude zdráhat a přemýšlet nad tím, kdy je vhodné promluvit a kdy držet jazyk za zuby. Stáhne ruku nazpět k tělu, jen co se ocitne nebezpečně blízko. Druhá ruka manipulující s vařečkou přestane fungovat společně s jejím mozkem, soustředěním. Na sucho polkne a v očích se zablýskne zlost. Přes rty se nedostane jediná hláska, ale každá tkáň v těle se napne. Jediné, co chce je si převzít tu zatracenou ingredienci a pokračovat, jenomže i tomu se osud už dávno vysmál. Její prosté naivitě, její víře, že vůbec někdy může mít klid od něj a jeho trollů. Chladná tekutina ji zastudí na odhalené kůži a přinutí ji zkřivit tvář znechucením. Posune se jenom o pár centimetrů dozadu od jeho osoby a snaží se setřepat modrou tekutinu. „You moron!“ Odsekne a zvedne bradu, aby se mu podívala do tváře. Natáhne se prudce po ruce, aby mu vytrhla ampulku z ruky a zachránila alespoň něco málo, i kdyby to měla kouzlem vyškrábat z úzkého dna. Strhne v pohybu šokem, který jí přejede po páteři a udeří silně do hlavy v uvědomění si, co si to vůbec k ní dovolil. Nejenom, že si vůbec dovolil na ni sáhnout a narušit osobní prostor, ale především ji veřejně zesměšňuje, ponižuje. Dává najevo, že není ničím jiným než pouhým špinavým hadrem, kouskem ničeho, jenom předmětem k využití a okamžitému zahození. V krku jí uvízne bolestivé zasténání, drží ho v okovech a nechce to vypustit na povrch. „You did this on purpose. You...“ Nechá nevyřčená slova zmizet ve vzduchu, přehltne je. Vzedme se v ní vztek, který ovládne každou živou buňku a před očima nemá nic než prázdnotu a černočernou tmu. Po paměti sáhne po dikobrazích ostnech, jedné z přísad a jeho ostrý hrot zarazí přímo do hřbetu ruky jako nějaký mudlovský šroubovák, kterým ho chce propíchnout. Nemůže to být víc než jenom bolestivé štípnutí, rozhodně ne horší, než dostat pěstí do nosu, přesto to bolí a zanechá za sebou krvavou stopu. Svírá ho pevně za zápěstí ruky a nechce stisknutí povolit. „Serve you well. Next time it will be whole bunch of them.“ Pronese pevně, odhodlaně a především varovně. Tím, jak se snaží ho udržet násilnicky a jeho pokus o vysmeknutí způsobí to, že loktem nechtěně vrazí do kotlíku, který se zakymácí. A najednou, bez varování se bublající lektvar převrhne a smíchá se s ostatními otevřenými ingrediencemi, včetně syrup of hellebore. Učebnou se roznese prásknutí kotlíku o zem a vznášející se namodralý dým který zahalí celou učebnu. Studenti začnou odkašlávat a sama si přiloží paži ke rtům, přičemž něco nesrozumitelného zamumlá, pravděpodobně nadávka k Malfoyovi. Učebnou se roznese podrážděný, pevný hlas profesora Snapea. „Everyone calm down. Scourgify.“ Mávnutím hůlky zmizí nejenom dým, ale i všechen nepořádek na jejich stole, který způsobilo jejich hašteření. Profesor Snape jako by dávno vycítil, odkud vítr vane a kdo způsobil všechny problémy. Stojí před nimi, hruď napnutou společně s ochablými svaly. V očích mu září lavina zlosti. „What an utter disappointment...“ Cítí pohled jeho černých očích, který se přesouvá z ní na Draca a zase nazpět. Nedokáže se udržet, nedokáže v sobě zahnat ten pud sebezáchovy. Otevře ústa na svou obranu. „This is not fair, Professor Snape. Malfoy did...“ Nedokončí svou větu, jelikož ji Snape i hned přeruší. „You and your whole pack, you all are something of a kind. Sentimental children forever whining about how bitterly unfair your lives have been. Well, it may have escaped your notice, but life isn’t fair. If you have obstacles in your way, you must know ho to deal with them. Clearly, you let your teenage emotions cloud your judgment.“ Stojí na místě jako vytesaná do kamene bez pohybu, bez nádechu. V očích ji začne pálit. Vzadu někde za ní se ozve hlas Rona. „She didn't do it. It was all Malfoy, you know that!“ Než ale někdo dokáže něco říct, Snape se do toho znovu vloží. „Silence! You both will serve a detention, tonight. I expect from you, Mr. Malfoy, that you will take nothing but your best behaviour.“ Tentokrát se černé oči Snapea stočí k Malfoyovi, jako kdyby se mu snažil naznačit, že by měl vědět lépe jak se chovat k opačnému pohlaví. Jako kdyby ho to vůbec zastavilo, že ano? „I will expect you two at seven in my cabinet...and trust me, if either of you will fail to come, your next detention will be on Forbidden Forest grounds. Class dismised and on Wednesday I want from all of you two parchments on Varieties of Venom Antidotes.“ Se zábleskem černého hábitu, který nosí po celý školní rok se Snape rozhodne opustit učebnu. V očích ji škrábe a pálí přicházející slzy, které se se lesknou v odrazech světla tmavé místnosti. Instinktivně, neočekávaně se zaměří modrýma očima směrem k němu. K Dracovi. Tolik by toho chtěla říct, ale nevyjde z ní jediné slovo. Jen na něj upírá bezradný výraz, dokud se neotočí na podpatku a ohnivě zrzavé vlasy nezavlají v prudkém pohybu. Bez toho, aniž by si vzala své vlastní věci se rychlým krokem vydá směrem k východu a hlouběji do hradu. Daphne Greengrass společně s Ronem se ji snaží dohnat, ale neúspěšně.
S překročením prahu dívčích záchodů v druhém patře se ozve prázdnou místností vzlykání. Slzy se jí řinou po tváři v těžkých proudech a smáčí pihaté tváře, V ústech cítí slanou chuť, které se chce zbavit, ale nemůže. Prostě přicházejí v proudech dál a dál. Ruku si položí na břicho a nohy ji selžou při třetí záchodové kabince, kdy padne na kolena a zachytí se roky nepoužité záchodové mísy. Chce, aby to už konečně skončilo, myslela si, že to má v malíčku, že přesně ví, jak pátý rok zvládnout, ale vlna urážek se přiřítila silněji než kdykoliv předtím. „Go away, Myrtle.“ Spolkne další vzlyk, který se toužil dostat na povrch. Až tehdy si uvědomí, kde přesně sedí. Na stejném místě jako ve druháku, kdy se jí Tom Riddle dostal do hlavy a ovládl celou její podstatu, přesně když se snažila zničit deník a otevřela Tajemnou komnatu. Myrtle se jenom dětinsky zahihňá a posadí se na okraj kabinky, přičemž hází nohami z jedné strany na druhou, zatímco se na Melody dívá seshora. „Troubles with your goldenhair prince Charming?“ Odfrkne si nad její poznámkou. Svěsí hlavu níže a nechá slzy kapat pod sebe na už tak ušpiněnou uniformu. „It would be much easier.“ Zašeptá poraženecky. Závan vzduchu zhoustne s její blízkou přítomností. Bez povolení se posadí hned k ní a její vnitřní já chce Myrtle odehnat do věčného zapomnění, ale neudělá to. Se zaslzenýma očima se na ni podívá a v hlubokém nádechu promluví. „It sucks, doesn't it? When somebody laughs at you for you being you. You do not choose it, you are just born in a family. You are born looking how you are, the world decides everything for you.“ Myrtle s přikývnutím zavyje zvláštním, bolestným hlasem a popotáhne společně s ní. Vždy byla přecitlivělá, a právě proto taky nikdo nechodil, ale jakýmsi způsobem ji dokáže pochopit. „I would never exchange my life for a different one, but I just...I just want to be seen for the qualities I have. Not to be judged based on different things, you know? It shouldn't bother me, but it does.“ Pokračuje dál s dalším vzlyknutím a slzy pomalu, ale jistě upadávají v pravidelnějším rytmu. Už dokáže alespoň zaostřit a rozpoznat okolní obrysy. Myrtle k ní písklavě promluví. „So it is a boy, at the end.“ Zasměje se krátce při její poznámce a opře se hlavou o stěnu kabinky. Stiskne víčka pevně k sobě a pár slz si znovu najde cestu ven. S výdechem je otevře a podívá se nad sebe. „Draco Malfoy.“ Pronese jeho jméno s těžkostí na jazyku. „The meanest man alive. Ok, maybe second...well, third meanest man alive. He just...he wants to see me like this, like a bird with broken wings. He wants to crush them. He's waiting for me to be drawn in my own misery. Fucking twat, that's what he is.“ Stáhne si nohy k tělu a obejme je rukami, které okolo nich obmotá v těsném sevření. Vzlykne hlasitě a spolkne slzy. Myrtle povytáhne obočí a odpoví. „What’s twat?“ Zeptá se dětsky, nechápavě. Poprvé Melody roztáhne rty do mírného úsměvu. „Who knows, some muggle offensive swearing.“ A v tu chvíli obě vyprsknou smíchy, jejichž hlas se rozezní po záchodech. Ani neví proč, ale zvonivý hlas ji trhá plíce, když se v nezastavitelném smíchu svíjí vedle školního ducha. Smích odezní po několika sekundách, a ještě jedna slza si najde cestu ven. "I just want him to make peace with me being in Slytherin, nothing more nothing less.“ Zakončí jejich monolog a zůstane tam s ní sedět několik minut v úděsné tichosti. Když vyjde z toalet vypadá to, jako kdyby neplakala, jako kdyby to byl jen zlý sen. Ostatní hodiny zvládne se zvednutou bradou vzhůru a úsměvem ve tváři. Jen, co odbije sedmá hodina stojí před kabinetem Profesora Snapea, vstříc své noční můře.